Hřbet knihy – online expozice

Hřbet je nejdůležitější částí knihy, protože v něm jsou spojené jednotlivé listy či složky papíru. Zpevňuje a chrání vazbu knižního bloku – papírových složek spojených šitím nebo lepením. Na dobrém zpracování hřbetu závisí pevnost knihy, její správné rozevírání a v neposlední řadě její vzhled.

Podívejte se na hřbety uměleckých vazeb Jendy Rajmana. Takto byly uspořádány v předchozím působišti Muzea klasického knihařství v Rožďalovicích.

Jak se zpracovává hřbet knihy

Hřbet knihy bývá u lepších tuhých knižních vazeb zaoblený. Sešitím složek totiž knižní blok zesílí v hřbetní části a zkulacení tento nepoměr vyrovná. Napomáhá to lepšímu otevírání knihy, hřbetní potah se neláme. Při vázání knihy se zaoblení hřbetu provádí sklepáním sklížené hřbetní části z obou stran pomocí kladiva nebo dřevěné palice. Nejčastěji knihaři vypracovávají dutý hřbet s vloženým hřbetníkem. Rovný hřbet bývá u knih menších, levnějších, vždy se používá při měkké vazbě. Vršku knihy se říká hlava, spodku pata, jako hlavice se označuje založení kůže na koncích hřbetu. Tam, kde knižní deska přechází do hřbetu, je ohyb neboli kloub.

Následující fotky vám ukáží zaoblení knižního hřbetu.

Podle hřbetu knihy rozlišujeme knižní vazby

Hřbet knihy je nejvíce namáhaný, proto se potahuje pevným materiálem. Na základě potahu hřbetu dělíme knižní vazby na tři základní typy: kožená, pergamenová nebo plátěná. Pokud je tímto materiálem potažen pouze hřbet, případně rohy či okraje desek, a desky jsou potažené materiálem odlišným, hovoříme o vazbě polokožené, polopergamenové či poloplátěné. V další části naší online expozice se podrobně podíváte na hřbety uměleckých vazeb Jendy Rajmana a dozvíte se, jak vznikaly.

Umělecký knihař Jenda Rajman u lepších knih často používal vazbu na francouzský způsob, kdy se knižní blok zpracovává současně s deskami. Papírové složky se přišívají na motouzy, ty se poté roztřepené zalepují na vnitřní straně desek.

Jak vypadá kožená či polokožená vazba:

Čím se zdobí hřbet knihy

Hřbety knih u krásných vazeb bývají kromě vyražených titulů zdobené – nejčastěji slepotiskem nebo zlacením. K ozdobení koženého hřbetu používal Jenda Rajman také nepravé vazy, plasticky vystupující nad povrch hřbetu. Inspirací pro tyto nepravé vazy byl knihařům starší způsob vazby, kdy se složky našívaly na konopné motouzy položené na ohybech složek. Takovéto pravé vazy i s uzlíky vystupovaly nad hřbet, nyní se vazy zapouštějí do knižního bloku.

Hřbety knih stojících vedle sebe v poličkách knihovny vytvářejí iluzi, že všechny vazby jsou celokožené, tedy nejkvalitnější a nejdražší. V našem muzeu se přitom převážně jedná o vazby polokožené, ty jsou neméně krásné a často zákazníci žádali právě je. Jenda Rajman zdobil kožené hřbety a knižní desky potahoval knihařským papírem, jednobarevným či vlastním, originálně barveným.

V bývalém působišti muzea to vypadalo i takto:

Nápad na vybavení knihovny

Závěrem něco pro pobavení. Jsou lidé, kteří sice potřebují hezké knihy, aby jejich knihovna vypadala parádně, ale nepotřebují jejich obsah. Pak postačí vyrobit dekorativní knižní hřbety, prostě jen duté atrapy. Také jsme měli v našem knihařství takové zakázky a klidně si je zopakujeme.

Přejděte si na další části naší online expozice.